K lepení izolačních desek se používá suchá lepící směs EKOFIX-Z. Lepící směs nanášíme na zadní stranu izolantu po celém obvodu desek v pásu šířky 50 – 80 mm a uprostřed desky ve formě 3 terčů ve velikosti dlaně a v tloušťce 8 - 10 mm podle rovinnosti podkladu. U velmi rovných podkladů a u minerálních izolantů s kolmým vláknem se lepící hmota nanáší na celou plochu desky izolantu, a to zubovou stěrkou. Lepící hmota nesmí zůstat na bočních hranách izolantu, ani se nesmí vtlačit do spár mezi nimi.



Desky tepelného izolantu se lepí zdola nahoru ve vodorovných řadách, přičemž se kladou na vazbu, a to i na rozích budov. Jednotlivé desky je třeba dorážet těsně k sobě z důvodu zamezení vzniku nežádoucích spár. Eventuální spáry se vytmelí nízko-expanzní pěnou, větší spáry je třeba vyklínovat kousky polystyrenu. Je zcela nepřípustné použít k vyplnění spár lepící nebo stěrkový tmel, neboť dojde ke vzniku tepelného a vlhkostního mostu.



U okenních a dveřních otvorů se desky kladou tak, aby křížení spár desek izolantu nesplývalo s rohem otvoru v konstrukci, vždy s přesahem umožňujícím čelní překrytí tepelného izolantu následně lepeného na ostění. V nároží a u ostění oken a dveří je vhodné nalepit desky s přesahem 5 – 10 mm oproti konečné hraně rohu a po vytvrdnutí přesah pečlivě zaříznout a zabrousit. Při izolování ostění oken je třeba zabránit vzniku tepelného a vlhkostního mostu lepením tepelného izolantu i pod parapetní plech.
V průběhu lepení izolantu je nutné provádět kontrolu rovinnosti pomocí vodováhy nebo olovnice. Po dokonalém zatvrdnutí lepidla, obvykle za 1-2 dny (dle klimatických podmínek), se dokončí příprava rovinnosti povrchu přebroušením celé plochy brusným hladítkem. Prach po broušení je třeba odstranit.

Kotvení izolantu se provádí plastovými talířovými hmoždinkami s plastovým, popř. kovovým trnem zpravidla v počtu 4 – 8 ks / m2 (počet a délka hmoždinek je závislá na statickém posouzení objektu a následně na projektu zateplení, více viz „hmoždinkový předpis“). Délka hmoždinek musí být taková, aby hloubka kotvení v nosném podkladu byla min. 5 cm, v pěnosilikátu a podobných materiálech bude hloubka kotvení min. 6 cm. Otvory pro hmoždinky se vrtají vrtačkou s příklepem, u porézních a méně pevných materiálů bez příklepu. Hmoždinky se doráží přiměřenou silou tak, aby byl talířek hmoždinky zapuštěn cca 2 mm pod povrch izolantu. Talířky je nutno přestěrkovat armovacím tmelem.